Utajené jednání ČEZ (České elektrikářské zásahovky)

V zašedlé vykachlíkované místnosti jich sedělo na bytelných plastových (snadno omyvatelných) židlích za přišroubovaným plechovým stolem už všech pět, šéf neúměrně tupých zátylků (NTZ) K.V. (zvaný Váňa), dále P.S. (zvaný Stafford) a P.J. (přezdívaný Jurášek) - coby zástupci desítky členů NTZ, mluvčí L.K. (zvaný Křižák) a sám nejvyšší M.R. (zvaný mezi muži Romeo, ženy jeho iniciály četly jako malý rozměr).

Romeo dotelefonoval a přes stůl přísně pohlédl na Váňu.

„Do prdele, utřete někdo tu krev!“ zaklel, když si na stole všiml šmouhy, do které se málem opřel.

Jurášek pohotově přiskočil s houbičkou.

„Ale podepsal nám třista tisíc, dnes před svítáním,“ řekl na omluvnou a naučeným pohybem přischlou šmouhu odstranil.

„S tím je konec, pánové, a můžeš mi Váňo říct, proč má na sobě Stafford ještě tu zatracenou černou kombinézu?“

Váňa bloudil očima po Staffordovi, který si kombinézu rozepnul do pasu a zakoktal: „Ci-civil jsem si nestihl navlíct, v tom fo-fofru.“

„Pánové, na rovinu, situace není dobrá, už tak nás lidi nemají rádi, takže jakmile přijde advokát, co řekne, bude svaté, jinak se z toho u soudu poserem všichni. Co ty na to?“ obrátil se na mluvčího Křižáka.

„Navrhuji následující. Musíme ve veřejnosti vyvolat dojem, že chráníme její zájmy…“

„Jak toho chceš docílit?“ skočil mu do řeči Váňa.

„Jednoduše to řeknem. Budeme tvrdit, že bráníme poctivé lidi, kteří na ty nepoctivce doplácejí…“

„No jo, ale bude tomu někdo věřit, když každý blbec přece ví, že si platí svoji spotřebu podle elektroměru.“

„Hergot nepřerušuj,“ obořil se na Váňu Romeo, „ty tvoje tři víkendy v Plzni nám byl čert dlužen, uvědom si, za jaký tým kopeš a poslouchej.“

„Ale stihl čtyři semestry, pane řediteli,“ zastal se svého šéfa Jurášek.

„Bude nám to věřit, o to se postaráme, na zpracování veřejnosti už máme prostředky.“

„Například?“ zeptal se Stafford, který si na stole pohrával se slepičím pírkem.

„Například sestříháme z našich materiálů filmeček, který vykreslí, jakým brutálním útokům a nátlakům jsou naši hoši permanentně vystavováni, v jakém stresu musejí pracovat a pak ho představíme médiím.“

„Dál,“ pobídl ho Romeo.

„Vychrlíme několik čísel a pár dalších argumentů, například na charitu jsme loni věnovali přes čtvrt miliardy, připomeneme pár fotek usměvavých dětských tvářiček a seženeme i nějaké invalidy, ať jsme důslední, nebo zmíníme výši získaných prostředků od černých odběratelů, kteří nakonec uznali svou chybu a zaplatili…“

„Nevyznívá slovo černý pejorativně?“ zeptal se Váňa, ale hned nad tím mávl rukou, jakoby si uvědomil zbytečnost poznámky, protože ví, za jaký tým kope.

„Právě že vyznívá a to je dobře, musíme ty zloděje vykreslit tak, aby je veřejnost vnímala negativisticky. Dál. Provedli jsme přes pět tisíc kontrol a z toho byly skoro dvě třetiny černé odběry a černé bych podtrhl, vedeme stovky soudních sporů, z nichž už byly první vlaštovky rozhodnuty, a všechny nám daly za pravdu, to jsou všechno informace, které musíme umět prodat.“

Křižák se nadechl k dalšímu přednesu a pohledem se zastavil na nápisu nad umyvadlem: Nebojuji za čest, bojuji, abych vyhrál.

„Přátelé, to si zapamatujte, to je svatá pravda, ale tu ceduli bych pro jistotu někam schoval, mimochodem, nemuselo by být od věci, dát to tu trochu do pucu, myslím nějaký ten květináč, ubrus, vázičky, a pustit sem pár spřátelených novinářů.“

„Já mám doma kávovník,“ pípl Jurášek.

„Výborně,“ pochválil ho Váňa, „a určitě bychom neměli zapomenout na pěstírny marihuany, které odhalujeme.“

„Správně,“ pokračoval Křižák, „to nemůžem opomenout a určitě bych nezatracoval ani holá fakta ohledně trestnosti našeho počínání, protože doposud nebyl předložen jediný věrohodný důkaz, že by se kdokoli z nás dopustil trestného činu.“

„A to doufám, že máme všechny materiály, které venku kolují,“ ozval se Romeo a vzápětí mu pípl mobil s příchozí zprávou, „Tak, pánové, je tady, tak pozorně naslouchejte, až ho přivedou, no a nevím jestli je dobré provokovat veřejnost, tím, že nejsou důkazy.“

„Nesmíme to sdělit jako argument obhajoby, ale jako jsoucí fakt, bez jakéhokoli komentáře a šéfe, bude to chtít tvoje prohlášení s přiznáním nějaké viny, něco ve smyslu, dříve se děly excesy, za ty se omlouvám, ale už se to nestane a za svými lidmi stojím.“

Ve dveřích se objevil advokát a Romeo věděl, že má-li mu zůstat tenhle (ne)slušně placený flek, nějaké to máslo na hlavě vždycky udrží, protože v těchto končinách hlavy za zakládání soukromých komand a porušování zákonů naštěstí nepadají…