Díky EET nastal soumrak českých šejdířů a šizuňků, hurá!!!

Baví mne pozorovat humbuk kolem zavedení EET. V zemi se zdevastovanou morálkou ve vztahu ke státu, kdy jsme léta žili v duchu hesla „kdo neokrádá stát, okrádá rodinu“ se ani není čemu divit. Stejné je to s platbou daní.

Platit daně je přece ostuda. Kdo daně platí je pitomec a hrdinové jsou ti daňoví optimalisti, kteří se neštítí vzdát svého občanství, popř. jen přijmout další (je-li možné mít občanství dvojí), aby ušetřili nějakou tu kačku a hlavně, proboha, nic neplatili tomu nenáviděnému českému státu, protože ti nahoře všechno jenom rozkradou.

Člověk je z podstaty bytostí oportunistickou a jen díky této vlastnosti byl schopen v rámci evoluce přežít. To je také důvod proč musíme mít pro život společnosti nejen normy obecné morálky v kontextu ČR vycházející z křesťanství (morální pravidla), ale také normy právní (právní řád), které vymezují co je legální a co nikoli. Ne vše, co je legální, je morální a opačně ne vše, co je morální, je legální. Zásadní rozdíl je však v tom, že zatímco morálku nelze vynutit, existují nástroje na vynucení práva. Proto nám nezbývá než se smířit s tím, že právní řád vymezuje prostor pro naše životy, stejně jako jim poskytuje určitou ochranu.

A to je také důvod, proč musíme strpět celospolečensky akceptovanou (neboť zákonodárnou mocí schválenou) normu týkající se EET. Ve vztahu ke všem daňovým zákonům lze s pravděpodobností rovnající se jistotě konstatovat, že pokud by bylo zcela na dobrovolnosti subjektů, zda daně odvést či si je legálně ponechat, nevybere stát ani korunu. Proto je nezbytné prostor šedé ekonomiky zužovat a to i díky pro část subjektů nepopulárního zavedení EET. Aby byl efekt dokonalejší, je rovněž nezbytné zavést účtenkovou loterii, která bude motivovat zákazníky účtenky chtít, protože bez motivace zákazníků bude stále dostatečný prostor pro improvizaci šejdířů a šizuňků. Ostatně tito také působí největší křik stejně jako jimi volené strany, které se nehodlají s faktem smířit a hledají směšné argumenty, pro podporu své pravdy.

Hlásají konec svobodného podnikání, hromadné zavírání hospod a z reportáží v televizi má někdy člověk dojem, že končí i éra naší národní hospodské kultury a to zejména v malých obcích, kde malebné hospůdky jsou posledním místem společenského dění (to, že jsou to někdy hnusné zahulené a zaplivané putyky, raději ponechám stranou). Faktem je, že někteří majitelé či provozovatelé hospod skončí. Děje se tak každým rokem a bude se tak dít i nadále. Po nich přijdou zase jiní, kteří to zkusí, a možná také skončí. Je to přirozený vývoj.

Pokud ale někdo skončí proto, že kradl a najednou má-li platit daně, které si zvykl ulívat do své kapsy, se mu podnikání nevyplatí, pak je dobře, že skončí, patrně to neumí. A pokud někdo skončí proto, že neovládá výpočetní techniku, vrcholem jeho počítačové gramotnosti je zaslání sms zprávy z mobilního telefonu a nehodlá se nic nového učit, je taky dobře že skončí. Lze jen konstatovat, že v rámci sociální evoluce neobstál (může přejít na pozici zaměstnance v závislé činnosti, což by v době ekonomického růstu neměl být problém, popř. mu bude poskytnuta záchranná sociální síť, která je u nás, pravda, děravá, ale to je na jiné zamyšlení). Nelze si myslet, že pokud někdo otevřel provozovnu před čtvrtstoletím, bude vše stejné na věky. Zkrátka každý se musí sebevzdělávat, protože světa dění běží neuvěřitelným tempem a kdo neobstojí, bude přežit schopnějšími a adaptabilnějšími, s čímž nezbývá než se smířit (což říkám s plným vědomí náročnosti neztracení tempa s dobou a své vlastní chabé počítačové gramotnosti, neboť výpočetní technika se mnou častěji bojuje, než spolupracuje).

Kdo si myslí, že na počátku třetího tisíciletí bude značit vypitá piva pazourkem do hlíny a ti sofistikovanější pak tržbu počítat na kuličkovém počitadle, pak je neskutečně naivní a patří do muzea.