Hradní žumpa a odolnost soudců nenačichnout

O tom, co se line z hradních výšin, není třeba se obšírně rozepisovat. Demokracie přežila Klause, přežije i Zemana.

Dokud však bude v úřadu prezidenta, musíme se smířit s tím, že jednou z jeho vlastností bylo, je a bude kdykoli, kdekoli a kohokoli provokovat, což u něj už známe, ale v arzenálu jeho jednání stále více rezonují vrtochy, kterými je stižen již dávno, jen nyní ke stáru víc vynikají na povrch.

Ti co Miloše Zemana sledují delší dobu, vědí, že je to člověk, který neumí naslouchat a naopak miluje, když je slyšen, když je dopřáno sluchu jeho „moudrům“ a jím udíleným radám. To že má k moci soudní své výhrady víme, stejně jako víme, že ignoruje soudní rozsudky, které mu (popř. Kanceláři prezidenta) něco ukládají.

Nyní však přišel s novinkou, snad aby se vyhnul nespokojenosti z jemu nenakloněných soudních rozhodnutí, že posílá hradní poslíčky na jednání se soudci, aby soudcům tito jeho čiperové osvětlili, jaké jsou v projednávaných kauzách názory prezidenta a jaké by se mu líbilo rozhodnutí ve věci. Taková jednání pochopitelně nepovažuje za ovlivňování, protože kdyby chtěl někdo soudce ovlivnit, použil by jiný způsob vyjádření. Řekl by soudci, prezident Vám vzkazuje, rozhodněte tak a tak, nebo musíte rozhodnout tak a tak, ale když řekne, prezidentův názor je, že by se mu líbilo takové a takové rozhodnutí ve věci, to už v uvažování prezidenta ovlivňování není. A to ani, když v další větě zazní, že by pan prezident měl pro daného soudce líbivé místečko, kam by jej mohl jmenovat.

Myslím, že je nadbytečné, aby se tímto prezidentovým případem zabývali poslanci, protože tím udělají jenom radost celé hradní osádce, největším trestem pro podivné jednání prezidenta a jeho okolí by byla ignorance, zkrátka jim nedávat mediální pozornost, po které touží, tak jako to uměli udělat soudci, kteří byli nuceni vyslechnout názory prezidenta a jeho nohsledů v živých kauzách, ačkoli pak rozhodli nezávisle v souladu s ústavním pořádkem ČR. Udělali tak vše pro to, aby nenačichli tím odérem z Pražského hradu.

Bohužel teď se tyto schůzky mediálně propírají, čehož se ochotně chopili poslanci, ačkoli výsledkem nebude nic relevantního. Prezident České republiky není ze své funkce odpovědný, což nám Miloš Zeman dokazuje každý den. Jediný, kdo by měl zpozornět, jsou příslušníci orgánů činných v trestním řízení, kteří by si měli posvítit na ony hradní posly a jejich kontakty se soudci, kde by mohli a měli konat.

To, že mnohá média šíří jakoukoli pitomost, kterou ze svých úst Miloš Zeman vypustí, není šťastné, protože přesně to je cílem a smyslem té hradní hry. Je vcelku jedno, že prakticky jedinou původní hlásnou troubou „myšlenek“ prezidenta jsou rozhovory, které vede na soukromé televizi s neumětelem Soukupem, který víc než schopného podnikatele připomíná spíše čínského bílého koně, ale ostatní média zde pronesené dál šíří, ačkoli největším trestem pro tuto exhibici by bylo zde pronesená „moudra“ ignorovat.

Rozumím námitkám, že to nelze, protože je to přeci prezident České republiky, ale když se chce, všechno jde. Na druhou stranu je dobře, že zažíváme, co zažíváme, protože když je laťka právního, politického a morálního povědomí na hradě nastavena tak nízko, je obrovská pravděpodobnost, že po tomhle osazenstvu už to může být jenom lepší.

Abych nekončil příliš negativně, musím sdělit, že jedno „moudro“ prezidenta, které zaznělo v tomto týdnu a které dle prohlášení prezidenta pronesl jeho již nežijící kamarád, se mi přece jenom líbilo a pro něj jsem rád, že Miloše Zemana máme, že zkrátka na světě je.

„Blbci musí na světě být, aby se vědělo, jak já jsem chytrej.“