Má svoboda je víc než zdraví někoho, kdo jím pohrdá

Poslední měsíce nám architekti nové totality halené do boje proti nevyzpytatelnému nepříteli neakceptovatelně zasáhli do životů a vnutili nám zodpovědnost za cizí zdraví, které musíme chránit.

A jelikož opadla prvotní hysterie (alespoň v hlavách normálních lidí, byla-li tam vůbec jaká) z koronaviru a „boje“ s ním, byť jsme spíš sledovali boj s lidskou blbostí, nastal čas zabývat se některými otázkami možná spíše filozofickými než politickými.

Jednou z nich je tato – Jsem povinen nést odpovědnost a strpět omezení vlastních práv a svobod, abych ochránil život a zdraví někoho, kdo si ho sám neváží? Rozumný člověk (a nemusí to být nutně sobec) odpoví, že nikoli.

Naši politici, s výmluvou na nikým nevolené epidemiology, mají ovšem opačný názor.

To, že jsou epidemiologové ve středu zájmu a že si to užívají, je věc pochopitelná. Představte si, že svůj život a studium zasvětíte např. honu za sněžným mužem, kterého nikdo nikdy neviděl a najednou se takový tvor objeví, pak je logické, že se na vás budou všichni obracet jako na experta a ochotně vám budou naslouchat, a vy budete rádi, že se vaše celoživotní studium uplatní v praxi a váš život nebyl zbytečný.

Méně pochopitelné ale je, že naši politici neumějí na informace a znalosti epidemiologů adekvátně reagovat, a to ani ve vztahu k epidemiologům, kteří by nás nejraději zavřeli do klece, a už vůbec ne k veřejnosti, která zásahy do práv a svobod nese nelibě a jejich chaotickému zavádění vůbec nerozumí.

V médiích nyní sledujeme pozitivní zprávy o uzdravených, kteří měli těžký průběh onemocnění, a to je dobře. Ta horší zpráva je, že někteří se patrně nikdy nepoučí.

V rozhovoru přiznal jistý taxikář, že jednou z prvních věcí, na kterou se po propuštění z nemocnice těší, je domácí jídlo od manželky. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby onen jedinec netrpěl nadváhou.

Měl jsem to štěstí (nebo možná smůlu), že jsem viděl pár záběrů dokumentů o boji s koronavirem a četl pár rozhovorů s uzdravenými z těžkého průběhu, ať už to byli muži nebo ženy, a neviděl jsem žádného bez nadváhy. Někteří byli dokonce s neskutečnou nadváhou. A to si potom člověk říká, proč já mám sedět doma na zadku a venku chodit s náhubkem kvůli někomu, kdo na své zdraví kašle a jeho vlastní život je mu ukradený. Kde je spravedlnost?

Když je někdo schopen vyžrat se nad váhu jatečního vepře, pak je to jeho problém, je to jeho svobodné rozhodnutí a jeho volba. A rozhodně nechci být rukojmím někoho, kdo si svého zdraví neváží a pohrdá svým životem.

Moje svoboda je mnohem víc, protože já si svého zdraví vážím, a to si musí politici uvědomit.