Občan Babiš zvítězí, ale těm našim politickým neumětelům to pořád nedochází

Vítězstvím je samozřejmě myšlen úspěch Adreje Babiše v kauze Čapí hnízdo i v kauze evropských auditů a střetu zájmů, kterážto dvě témata v tomto týdnu nejvíce zaměstnávala naši politickou scénu.

A to bez ohledu na fakt, že v kauze evropských auditů jde ve skutečnosti o spor České republiky a Evropské komise.

Zatímco čápi odletěli na zimu do teplých krajin a chvíli je neuslyšíme, o Čapím hnízdě budeme slýchat ještě nějakou dobu, neboť nejvyšším státním zástupcem Zemanem byla tato kauza vrácena původnímu státnímu zástupci k došetření, aby mohlo být v souladu se zákonem konstatováno její zastavení, popř. aby mohla být věc žalována. To, že kauza skončí pro státní zástupce bez ostudy zastavením trestního stíhání nebo s ostudou podáním obžaloby a následným zproštěním obžalovaných soudem, je po téměř čtyřech letech trvání kauzy a zbylých dvou obviněných z původních jedenácti jasné snad už i honem na Babiše posedlému senátorovi Wagenknechtovi.

Už jsme si zvykli, že u nás některé složky orgánů činných v trestním řízení občas umějí konat s ostudou, ale mám za to, že čím více bude antibabišovský šik ignorovat presumpci neviny, stejně jako někteří chvilkoví demonstranti, kteří mezi slova obviněný a odsouzený kladou rovnítko, tím je větší pravděpodobnost, že tato kauza skončí pro státní zástupce bez ostudy.

Pro mne je ovšem mnohem zajímavější dění kolem některými individui tvrzenému střetu zájmů Andreje Babiše. Že naplno obnažují svoji hloupost Babišovi političtí oponenti, mne až tak nepřekvapuje, spíše jsem překvapen tvrzeními některých novinářů, kteří domnělý premiérův střet zájmů vydávají za skutečný, a současně mne překvapuje vcelku houfné přejímání domněnek či názorů evropských auditorů médii, jako by právě oni byli nadáni výkladem českého (a evropského) práva.

Tak pro informaci, český zákon o střetu zájmů určitě není oprávněn vykládat jakýkoli úředník, ať už je ve službách evropských nebo českých, ale právně závazný výklad tohoto zákona (pominu-li skutečnost, že i správní orgán, který vede konkrétní řízení) vyslovuje jen český soud. Pokud audit tvrdí (spíše bych měl říct – média tvrdí, že audit obsahuje), že premiér je ve střetu zájmů, a odkazuje na konkrétní pasáže, pak je třeba si vysvětlit následující.

Andrej Babiš byl nucen po vstupu do politiky vyhovět zákonu č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZOSZ), který byl - po pravdě - kvůli němu novelizován, a tak občan Babiš zvolil způsob předvídaný zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen OZ), kdy využil legální způsob vzdání se vlastnictví prostřednictvím svěřenských fondů, tudíž odpadla okolnost, která by ho mohla vystavovat podezření ze střetu zájmů a naplnění skutkové podstaty některého přestupku dle ZOSZ. Ostatně o podezření ze střetu zájmů Andreje Babiše již rozhodoval v rámci správního řízení na druhém stupni Středočeský krajský úřad s negativním výsledkem.

§ 4c ZOSZ konstatuje, že je zakázáno poskytnout dotaci podle právního předpisu upravujícího rozpočtová pravidla nebo investiční pobídku podle právního předpisu upravujícího investiční pobídky obchodní společnosti, ve které veřejný funkcionář uvedený v § 2 odst. 1 písm. c) nebo jím ovládaná osoba vlastní podíl představující alespoň 25 % účasti společníka v obchodní společnosti.

Což znamená, že Andrej Babiš jako ministr, premiér (popř. jiný zákonem vyjmenovaný funkcionář) nesmí vlastnit více než 25% podíl ve „firmě“, jíž je přiznána dotace nebo investiční pobídka. Právě proto využil výše uvedenou legální a legitimní možnost a holding Agrofert vložil do svěřenských fondů, o nichž OZ v § 1448 odst. 3 uvádí mj. to, že majetek ve svěřenském fondu není ani vlastnictvím správce, ani vlastnictvím zakladatele, ani vlastnictvím osoby, které má být ze svěřenského fondu plněno, z čehož vcelku logicky plyne, že majetek takového fondu nemůže být vlastnictvím Andreje Babiše ani jako zakladatele ani jako obmyšleného (osoby, jíž má být plněno).

Současně nesmí mít tento podíl ani jím ovládaná osoba. ZOSZ nám bohužel vysvětlení tohoto pojmu neposkytne a proto je možné si napomoci zákonem č. 90/2012, zákon o obchodních korporacích, ve znění pozdějších předpisů, který v § 74 odst. 1 za ovládanou osobu považuje obchodní korporaci ovládanou ovládající osobou. Přijmeme-li tento výklad, pak lze dovodit, že Andrej Babiš nesmí vlastnit uvedený 25% podíl ve „firmě“ pobírající dotace ani prostřednictvím jiné „firmy“ jím vlastněné, rozhodně však toto ustanovení nelze vykládat tak, jak jsem ve veřejném prostoru také postřehl, že by za ovládanou osobu mohla být považována fyzická osoba např. osoba blízká či jiná osoba, na níž může mít Andrej Babiš vliv.

Rozumím tomu, že Andrej Babiš leží mnoha lidem v žaludku a rádi by jej dostali do „tepláků“ (nebo alespoň z politiky), ale vždy je třeba mít na paměti, že pokud se komukoli něco jeví jako nemravné, neznamená to ještě, že je to nezákonné, a současně je třeba také vnímat intenzitu nezákonnosti, když už nastane a je prokázána, protože porušení norem správního práva je zase úplně něco jiného než porušení norem práva trestního (které je až krajním prostředek trestání – tzv. subsidiarita trestní represe). A současně je třeba nezapomínat, že pokud se chceme hlásit k demokratickému právnímu státu, musíme se naučit respektovat základní lidská práva.

Pokud Ústava České republiky v Článku 2 odst. 4 zaručuje, že každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá, pak je třeba respektovat, že občan Babiš si svobodně zvolil zákonnou možnost, jak se zbavit vlastnictví, aby vyhověl ZOSZ, a nikdo neměl právo ho nutit, aby zvolil možnost jinou. A rozhodně nelze namítat, že by svým právním jednáním zastíral jiné (nepřiznané) právní jednání a jednal jakkoli pokoutně.

Na podobných kauzách se jen můžeme přesvědčit, že naše zákony nejsou dokonalé a to je výsledkem práce českých zákonodárců, za což nemůžeme vinit ani Evropskou unii ani občana Babiše, který se jen (stejně jako my všichni) pohybuje v mezích, které mu zákonodárci vytyčili. A dokud správní orgán (popř. správní soud) nekonstatuje, že je ze strany Andreje Babiše porušován zákon (ZOSZ), respektive že je stále vlastníkem Agrofertu, pak příslušné dotační úřady v Česku nemohou svévolně přestat vyplácet (nebo začít krátit) dotace, které přislíbily a k nimž firma Agrofert splnila zákonné podmínky.

A obávám se, že z celého toho – zejména pirátského – snažení (záměrně se vyhýbám pojmu udavačství) haleného do boje za zájmy českých občanů a Česka, jak byla ta všemožná podání nejrůznějším českým a evropským orgánům prezentována, ačkoli šlo a jde primárně o předem prohraný politický boj, zbude jen smutné zjištění o Česku a jeho občanech.

Občan Babiš zvítězí, hnutí ANO vyhraje volby, Agrofert žádné peníze vracet nebude (nebude-li chtít), Českou republiku budou čekat sankce a popotahování za chybně nastavené mechanismy a obsah dotačních programů, několik úředníků dotačních úřadů bude vláčeno orgány činnými v trestním řízení, protože nepostupovali s péčí řádného hospodáře, když schválili projekty, které schválit neměli, nebo nezkontrolovali, co zkontrolovat měli, a všichni čeští občané se jen utvrdí v tom, že českým občanům nejvíce škodí čeští občané.