Když je prezident hovado, může prezidentský úřad požívat úcty a vážnosti?

Několik poslanců dříve konajících než myslících se rozhodlo navrhnout do trestního zákoníku dříve zrušený paragraf týkající se hanobení prezidenta republiky.

Ovšem po vystřízlivění a počáteční negativně vyznívající veřejné debatě o nesmyslnosti tohoto kroku pak někteří své podpisy pod návrhem vzali zpět.

O čem to vypovídá? Jednak o tom, že někteří zákonodárci jsou pitomci, ale o tom psát nechci, neboť je naprosto logické a legitimní, že je-li v populaci určité procento blbců, zlodějů, ignorantů nebo naopak chytrých a vzdělaných jedinců, je stejné nebo alespoň přibližné procentuální zastoupení i v zákonodárném sboru.

K zamyšlení je spíše skutečnost, že má někdo potřebu nad rámec dnešního právního rámce, který občanům (včetně prezidenta) poskytuje dostatečnou právní ochranu proti jakémukoli hanobení či znevažování zasahujícímu do jejich právní sféry nad míru únosnou, ochraňovat zvlášť prezidenta (tedy prezidentský úřad, jak sami rádi dodávají) a kriminalizovat ostatní občany svobodně se projevující a kritizující hlavu státu.

V demokratickém právním státě, který si navíc prošel historickým vývojem jako Česká republika, je to nemyslitelné a docela absurdní, neboť toho, aby prezidentský úřad vzbuzoval a zasluhoval úctu a vážnost, lze asi sotva docílit zvenčí. Můžeme sice nakrásně právně ošetřit, že prezidenta máme mít v úctě a s tímto vědomím se k němu a o něm i vyjadřovat, ale bude-li personálním substrátem úřadu hovado, asi sotva kdo bude mít toto za splnitelné, poněvadž nemoci říci, že hovado je hovado, už silně zavání totalitními praktikami (mnozí si ještě pamatují dobu, kdy nazývat věci pravými jmény bylo nežádoucí, a když někdo z vysoce postavených příslušníků „vedoucí úlohy“ prohlásil, že je něco bílé, museli to za bílé všichni prohlašovat, i kdyby to bylo černé).

Zkrátka, pokud zabalíte lejno do celofánu, a nazvete ho bonbonem, nikdy to nebude bonbon, můžete tisíckrát prohlašovat a lidem nabízet, že to přece i stejně vypadá jako bonbon, proto to musí být bonbon a všichni bychom to za bonbon měli mít a tak se k němu i chovat, ale věřte mi, nikdy to nebude bonbon. Někteří vám to možná spolknou, ale mnohým lidem lež nevoní.

Pokud tedy chceme mít prezidentský úřad v úctě a vážnosti, nezbývá než zvolit uctivého a váženého prezidenta.

A pokud jsme někoho zvolili v dobré víře, že je oním člověkem, ačkoli se později projeví jako hovado a lhář, chci, aby nám zůstalo právo říct, že prezident je hovado a lhář, aniž bychom museli čelit trestněprávnímu postihu.